Zamilovanost, láska?

Snad každý řekne, že zamilovanost prostě poznáš. Nemyslíš na nic jiného než na tu druhou osobu a chceš jí být stále na blízku. Toužíš po jejím objetí, políbení, hlasu, vůni, prostě po všem s tou osobou spjatém. Asi každý víme, že tohle k zamilovanosti patří. Potřeba mít tu osobu nablízku. Ale co když si člověk není vůbec jistý? V jednu chvíli po někom toužíš a během chvíle tu osobu nechceš ani vidět. To k zamilovanosti patří nejspíše taky?! A když cítíte, že jste do někoho zamilování, ale nechcete si to přiznat? Neustále si nalháváte, že to je vše jinak. Že pro vás ta osoba nic víc neznamená. Ale čím víc v sobě pocity potlačujeme a odmítáme tu skutečnost, tím ty pocity sílí. Jak se říká: prvním krokem je přiznat si "problém". Možná ještě horší je cítit k někomu něco, uvědomovat si to, ale zároveň vědět, že je to špatně. Vědět, že tuhle osobu byste neměli mít rádi tolik, jako ji máte. Někde uvnitř totiž cítíte, že ta osoba po vás buď netouží tolik jako vy po ní, nebo že to prostě není to pravé ořechové. Dříve jsem si myslela, že jsem strašně zamilovaná. Neustále jsem na nějakého chlapce myslela. Chtěla jsem být s ním pořád. Všechny jsem přesvědčovala o tom jak je úžasný. A vždycky jsem řekla jednu větu: "Tentokrát je to něco úplně jiného". Ale teď, když jsem trošku starší a rozumnější už chápu, že to bylo pouhé dětské zakoukání, kterým si projdeme všichni. Už neříkám větu, co jsem dříve říkala. A až teď jsem si nějak uvědomila, že cítím něco, co jsem dříve necítila. Bohužel jsem ten případ, co ví, že je to špatně. Ale vzhledem k tomu, že je mi teprve 18, myslím si, že to úplně pravé ořechové teprve přijde.

Btw...nedávno jsem se dívala na internetu na takové ty články: "Jak ho donutit aby se do mě zamiloval" a podobné. Nebylo to z osobních důvodů, spíše ze zajímavosti co se dozvím. Nevěřím, že na něco takového je přesný návod. Protože zamilovanost a láska jsou čistě individuálními záležitostmi a každý by se s tím měl vypořádat tak, jak uzná za vhodné. Ne podle návodu. Alespoň člověk nasbírá nové zkušenosti a poučí se z vlastních chyb do budoucna. No, nicméně, většina lidí tam píše to samé:

1. Neuháněj ho, dej mu prostor, nebuď stíhačka.
2. Buď sama sebou, nepřetvařuj se.
3. Kluci jsou dobyvatelé, takže jim ukaž, že nejsi holka jen tak k mání.
4. Nejdřív musíš mít ráda sama sebe, takže na sobě třeba zapracuj ať si se sebou více spokojená.
5. Usmívej se, ať vidí, že je s tebou sranda.
6. Bav se s ním na různá témata, ať pozná, jaká jsi ty a ty jaký je on. Atd...

Ona je to vlastně i pravda, ale jak jsem výše zmínila, láska je individuální. A řídit se takovými návody mi přijde vcelku zbytečné. Každý se poradíme s přáteli, jak se máme v jaké situaci zachovat, ale vyhledávat informace jako právě: Jak někoho donutit aby se do mě zamiloval..? Přijdeme tím o spoustu vlastních zkušeností. Říká se, že mezi láskou a nenávistí je jen tenká hranice. A jen samotný pojem láska má spoustu "definic" a druhů. Asi taková nejběžnější definice je prostě citový soulad mezi dvěma lidmi, kteří se milují, jsou si oddání a bezmezně si důvěřují. Láska by měla být postavená na důvěře k tomu druhému. Naplňuje nás pocitem štěstí a bezpečí. A myslím, že přesně proto jsme "nastaveni" k neustálému hledání naší drahé polovičky, která s námi bude po zbytek života. Protože všichni chceme nejvíc jedno: být šťastní! 

Tohle jsou mé osobní poznatky a myšlenkové posuny, budu ráda za přečtení a případný komentář a názor. Celým tímhle článkem jsem chtěla sdělit názor na celkové to téma lásky a zamilovanosti. Já osobně s tím mám teď také trošku problém. Občas člověk prostě neví co je správné, jak se zachovat a tak hledá rady na internetu. Co by jsme bez toho internetu dělali, co?:)