JAK ŠEL ČAS

Občas, když sedím ve škole v lavici a dívám se na své spolužáky, nevěřím tomu, že je znám už 3 rok. Přijde mi to jako včera, kdy jsem se nervovala u talentových zkoušet a pak rychle běžela zpátky na základní školu oznámit všem "přátelům", tehdy to přátelé byli, jak se mi dařilo. Teď tu sedím s úplně jinými lidmi, s lidmi, které neznám tak dlouho jako ty na ZŠ, ale vím o nich možná mnohem víc. Je to zvláštní pocit dívat se do těch tváří a říkat si, jaké by bylo je nikdy nepoznat. Myslím, že kdybych je nepoznala, nešla na tuhle školu, ale šla na gymnázium s mými bývalými spolužáky, byla by ze mě typická kravka z města co má veliký SWAG. Jsem ráda, že jsem šla sem, protože jinak bych nepoznala nejlepší kamarádky, co jsem mohla. Neprošla bych si vztahem takovým, jaký byl, tudíž bych nenabyla zkušenosti a ponaučení do života jaké mám. Přesto vše, je zvláštní tady sedět, před vánočními prázdninami už ve 3 ročníku. Vzpomínám si, jak mi bylo, když jsem seděla na základce v lavici, řešila jsem totální hovadiny, protože jinak bych nezapadla. Tudíž jsem se přizpůsobila. Ale tady ne. Tady jsem okamžitě řekla svoje a bylo to. Našla jsem si přátele, opravdové přátele. Ty falešné co mými přáteli vlastně nikdy nebyli a já se s nimi bavila, jen proto, abych nebyla sama, jsem odstrčila pryč. Už mě nezajímají. Je to vše jiné než dřív. Pamatuji si, jak jsem seděl v lavici jako malá holčička, měla své "best friends" a byla šťastná. Ale skutečnou hodnotu štěstí a přátelství jsme tehdy ani neznala. Tu jsem opravdu poznala až tady. Ve škole, kterou svým způsobem nesnáším, ale díky seznámení s nejlepšími lidmi jsem jí za to vděčná. Jsem ve třídě s lidmi z nejrůznějších částí republiky, a už to vytváří odlišný charakter. Jsou každý úplně jiný. Chovají se jinak, přemýšlí jinak, mají jiný styl a vkus. Není to jako na naší základce, kde byli všichni stejní.