Tak jsem si tak vzpomněla co jsem viděla loni v muzeu moderního umění a nejsem si jistá kdo některé ty výtvory může brát za umění. Výtvory typu červená tečka uprostřed bílého plátna nepovažuji já osobně za umění. Mám takový dojem, že v téhle době je za umění považován spíše ten paradoxní naprosto jednoduchý nápad než samotné zpracování na kterém je

 ... a pak její duši obklopil zmatek z masového trhu a šíleného lidského chaosu v supermarketu, lide všude okolo byli natolik zaměstnáni dohady o koupi zboží, že si nevšimli jejího těla kráčejícího bezmyšlenkovitě mezi nimi

Nejsem jeden z těch lidí, kteří Valentýn nesnášejí jen proto, že jsou sami. I když jsem měla přítele neměla jsem ten svátek ráda. Připadá mi hloupé slavit tzv. svátek lásky, už proto, že se jmenuje po knězi Valentýnovi, který oddával přes zákaz mladé lidi a byl za to následně popraven 14. února. Nechci slavit "svátek lásky", když jeho původ je tak smutný. Je to jen čistě můj názor, ale v naší republice máme 1. Máj > svátek zamilovaných, nepotřebujeme slavit ještě Valentýn. Budu ráda i za váš názor na tento svátek u nás.

Jako studentku umělecké školy, kde máme také jako předmět fotografie, mě trochu pobuřuje jak jsou všude samí "fotografové". Většina z těchto lidí si koupí nějakou luxusní zrcadlovku, nejlépe Canon nebo Nikon. Fotí převážně na automat a nebo se konečně naučí jak nastavit správný čas, clonu, závěrku a ISO a fotí jako borci. Ale převážně znám spoustu lidí za které fotí jejich foťák sám,

Občas, když sedím ve škole v lavici a dívám se na své spolužáky, nevěřím tomu, že je znám už 3 rok. Přijde mi to jako včera, kdy jsem se nervovala u talentových zkoušet a pak rychle běžela zpátky na základní školu oznámit všem "přátelům", tehdy to přátelé byli, jak se mi dařilo. Teď tu sedím s úplně

Jsem toho názoru, že na každém městě či vesnici si člověk musí najít něco, co mu pobyt tam usnadní. Já konečně něco takového nalezla i u nás. Nebyla to ani žádná osoba, ale ani žádná činnost. Bylo to nejkrásnější místo, co jsem kdy viděla. Možná to bylo tím okamžikem, ano, bylo to okamžikem. Prostředím a časem. Ale byla to nádhera.

Skleněná vrátka do jiných světů,

vidíš přes ně stromy plné květů,
lidé kráčí po tomhle krásném světě,
a ty za oknem zíráš na modré nebe.

Když počasí není dvakrát skvělé,
sleduješ jak je vše najednou bledé,
skrz okna vidíš krásy venku,
díváš se zevnitř s čajem v hrnku.

Stromy pokryté bělavým sněhem,
skrz okno se zapáleným krbem,
sedíš doma s teplou kávou,
a za oknem děti si hrajou.

Díky skleněným vrátkům ven,
sleduješ zahradu a žiješ si svůj sen.