Snad každý řekne, že zamilovanost prostě poznáš. Nemyslíš na nic jiného než na tu druhou osobu a chceš jí být stále na blízku. Toužíš po jejím objetí, políbení, hlasu, vůni, prostě po všem s tou osobou spjatém. Asi každý víme, že tohle k zamilovanosti patří.
Tak jsem si tak vzpomněla co jsem viděla loni v muzeu moderního umění a nejsem si jistá kdo některé ty výtvory může brát za umění. Výtvory typu červená tečka uprostřed bílého plátna nepovažuji já osobně za umění. Mám takový dojem, že v téhle době je za umění považován spíše ten paradoxní naprosto jednoduchý nápad než samotné zpracování na kterém je
Nejsem jeden z těch lidí, kteří Valentýn nesnášejí jen proto, že jsou sami. I když jsem měla přítele neměla jsem ten svátek ráda. Připadá mi hloupé slavit tzv. svátek lásky, už proto, že se jmenuje po knězi Valentýnovi, který oddával přes zákaz mladé lidi a byl za to následně popraven 14. února. Nechci slavit "svátek lásky", když jeho původ je tak smutný. Je to jen čistě můj názor, ale v naší republice máme 1. Máj > svátek zamilovaných, nepotřebujeme slavit ještě Valentýn. Budu ráda i za váš názor na tento svátek u nás.
Jako studentku umělecké školy, kde máme také jako předmět fotografie, mě trochu pobuřuje jak jsou všude samí "fotografové". Většina z těchto lidí si koupí nějakou luxusní zrcadlovku, nejlépe Canon nebo Nikon. Fotí převážně na automat a nebo se konečně naučí jak nastavit správný čas, clonu, závěrku a ISO a fotí jako borci. Ale převážně znám spoustu lidí za které fotí jejich foťák sám,
Občas, když sedím ve škole v lavici a dívám se na své spolužáky, nevěřím tomu, že je znám už 3 rok. Přijde mi to jako včera, kdy jsem se nervovala u talentových zkoušet a pak rychle běžela zpátky na základní školu oznámit všem "přátelům", tehdy to přátelé byli, jak se mi dařilo. Teď tu sedím s úplně
Jsem toho názoru, že na každém městě či vesnici si člověk musí najít něco, co mu pobyt tam usnadní. Já konečně něco takového nalezla i u nás. Nebyla to ani žádná osoba, ale ani žádná činnost. Bylo to nejkrásnější místo, co jsem kdy viděla. Možná to bylo tím okamžikem, ano, bylo to okamžikem. Prostředím a časem. Ale byla to nádhera.
Představte si, že jdete polem, zahalí vás mlha všude okolo, nevidíte nic ostře, jen v dáli opadané stromy zahalené mlhou a osvícené fialovým nebem plným červánků od zapadajícího slunce. Vaše smysly jsou zostřené, cítíte vůni mlhy, mráz, je to naprosto dokonalá chvíle. Přejete si, aby ta chvíle nikdy neskončila. Bohužel skončila nastávajícím stmíváním. Ale byla to nejkrásnější půl hodinová chvíle, co jsem kdy zažila.