Zvolení nového amerického prezidenta je vcelku velkou a celosvětově diskutovanou kauzou. Skrze všemožná média se ke zvolení Donalda Trumpa vyjadřuje celý svět. Již proběhlá inaugurace byla v sobotu doprovázena Pochodem za právě žen, který se odehrál nejen v samotném centru dění Washingtonu DC, ale v městech po celém světě. Tento pochod se odehrál i v Praze a všude po sociálních sítích se objevují nové a nové fotografie a videa z pochodů označena hashtagem #WomensMarch. Osobně si myslím, že Trump je největší zlo, které si Amerika mohla zvolit. Doma mi říkají: "Proč se o to zajímáš? Nějaký Trump ti může být ukradenej, nežiješ v Americe." Myslím si, že je úplně jedno, jestli žiji v Americe nebo tady v ČR. Být Američanka určitě bych se o to zajímala ještě více, ale zvolení Donalda Trumpa bude mít následek pro celý svět. Co se týče Obamacare, o tom dnes nic psát nechci (už teď je všem jasné, že je Trump idiot). Já se chystám vám nastínit následky jeho zvolení z trochu jiného úhlu. Globální úhlu.
Mě osobně hodně zajímá ekologie. Nedávno jsem viděla hodně zajímavý film od National Geographic - Before the Flood (Je s námi konec?) z roku 2016. Jedná se o nový dokument v hlavní roli s Leonardem DiCapriem, který byl tajemníkem OSN Ki-Munem jmenovám poslem míru Spojených národů s přednostním zaměřením na boj proti globálnímu oteplování. Leonardo se tam setkává jak s již bývalým prezidentem Barackem Obamou tak s podnikatelem Elonem Muskem jenž je zakladatelem společnosti SpaceX a mnoha dalšími. Jedná se o film, který by podle mě, měl vidět každý člověk na celém světě. Vážně vám to otevře oči. Můžete v něm vidět podepsání Pařížské dohody v rámci úmluvy OSN o změně klimatu. Nejvíce mne ovšem pobavila (a zároveň zklamala) část, (někde uprostřed filmu) kde je záběr na Donalda Trumpa, který říká, že nevěří v globální oteplování. Na konci filmu vybízí lidi, aby si volili představitele, kteří věří ve změnu klimatu a budou za planetu bojovat. Vzhledem k tomu, že film byl natáčen v roce 2015 a 2016, nemohli vědět, že konečné vybízení k volbě lepších představitelů států, se stane neskutečnou ironií. Gratuluji ti tedy Ameriko! Zvolila sis představitele Donalda Trumpa, který nevěří ve Změnu klimatu, nemá v plánu snížit emise skleníkových plynů a tím pádem nedojde k postupnému přechodu na obnovitelnou energii.
Nejsem šílený eko maniak, ale myslím si, že na naší planetě by nám mělo záležet. Trump je zhouba nejen pro Ameriku ale pro budoucnost celé planety. Ledovce tají, hladina vody se zvedá a města a ostrovy se zaplavují. A největší podíl na změně klimatu krom Číny má právě Amerika. Amerika je jakýmsi vzorem pro země po celém zbytku světa. Amerika musí změnit svůj přístup a další ji budou následovat. Ale bohužel zvolení Trumpa nám tuto změnu znemožnilo. Ani se nenadějeme a dojde k velkým změnám. Nemusí to být problém naší generace, ale bude to problém našich dětí nebo vnoučat. Podívejte se na Before the Flood! Není to žádný hloupý americký film vycucaný z prstu. Je postaven na rozhovorech s vědci a ověřených statistikách. Proto prosím, podívejte se na ten film, alespoň ze zajímavosti. I když s ním nebudete souhlasit, může vám to alespoň osvětlit pohled na globální situaci a věřte, že se dozvíte spoustu zajímavých věcí.
Děkuju a budu ráda za jakýkoliv názor na můj článek a případné komentáře ať už souhlasné či nesouhlasné. Ráda si přečtu váš názor na celou věc.
Dnes se mi stala zvláštní věc. Jela jsem městskou hromadnou dopravou, protože jsem potřebovala vyzvednout knížky v knihovně a bohužel autobus řídil nějaký bezohledný idiot. Na zastávce nastupovala starší paní o holi a už když se zavírali dveře autobusu, jako bych tušila co se stane. Uvědomila jsem si to až později, ale ještě než se autobus rozjel, vyndala jsem si sluchátka z uší a brýle sundala z očí. Jakmile se autobus rozjel, paní spadla na záda a hlavou se praštila o dveře. Okamžitě jsem zahodila tašku a k bezmocné stařence skočila a snažila se ji zvednout. Pomohla mi pouze jedna starší paní, ostatní jen stáli a blbě zírali. Viděli, že ji nemůžeme zvednout, ale i přesto nám nepomohli a ani neudělali místo, jen stáli. Já a paní jsme křikly na řidiče: "Zastavte!!!" Řidič začal zpomalovat a po chvíli zastavil a my paní konečně zvedly. Vedla jsem ji k volnému sedadlu. které jedna paní uvolnila, ale řidič se opět rozjel. Všichni začali nechápavě hučet, proč jede dál, když ta paní sotva stojí na nohou. Když jsme zastavili na křižovatce, konečně jsem ji dovedla až k sedadlu.
Aby toho nebylo dost na další zastávce další paní o holi chtěla vystoupit. Zmáčkla jsem tlačítko na otevření dveří, ty se otevřely a paní začala vycházet. V tu chvíli jí ten idiot řidič zavřel dveře přímo před očima a já už viděla že spadne taky, když se rozjížděl. Tudíž jsem ji chytla za rameno aby nespadla a na další zastávce jí pomohla ze dveří a šla do knihovny. Ve chvíli kdy jsem přecházela přechod mě zaplavil pocit uspokojení. Uspokojení, že jsem někomu pomohla. Někomu kdo to potřeboval. A uvědomila jsem si, že já také jednu budu stará a budu potřebovat pomoct. Dnes té paní skoro nikdo nepomohl, pomůže mě někdo za 50 let? Když jsem byla malá pouštěla jsem v autobuse starší lidi si sednout. Je to přeci normální, starší lidé jsou slabší a neustojí to co mladí. Ale poslední dobou vidím starší lidi stát a na sedadlech sedají pubertální smradi, kteří žvýkají s otevřenou pusou a slyším od nich jen: "Ty vole, ta kráva je tak vyjeb**á....," a podobné "slušné" výrazy. Začínám se vážně bát a upřímně doufat, že až budu dospělá já a lidé mé generace, budeme naše děti vychovávat k úctě ke starším, pomáhat a slušnější mluvě, protože jinak všichni skončíme odložení v domově pro důchodce a světu začnou vládnout nevychovaní spratci, kteří k ničemu a nikomu nemají úctu.
Děkuji za přečtení a za případný komentář a názor.
Vyoralová Vanda
Snad každý řekne, že zamilovanost prostě poznáš. Nemyslíš na nic jiného než na tu druhou osobu a chceš jí být stále na blízku. Toužíš po jejím objetí, políbení, hlasu, vůni, prostě po všem s tou osobou spjatém. Asi každý víme, že tohle k zamilovanosti patří.
Tak jsem si tak vzpomněla co jsem viděla loni v muzeu moderního umění a nejsem si jistá kdo některé ty výtvory může brát za umění. Výtvory typu červená tečka uprostřed bílého plátna nepovažuji já osobně za umění. Mám takový dojem, že v téhle době je za umění považován spíše ten paradoxní naprosto jednoduchý nápad než samotné zpracování na kterém je
Nejsem jeden z těch lidí, kteří Valentýn nesnášejí jen proto, že jsou sami. I když jsem měla přítele neměla jsem ten svátek ráda. Připadá mi hloupé slavit tzv. svátek lásky, už proto, že se jmenuje po knězi Valentýnovi, který oddával přes zákaz mladé lidi a byl za to následně popraven 14. února. Nechci slavit "svátek lásky", když jeho původ je tak smutný. Je to jen čistě můj názor, ale v naší republice máme 1. Máj > svátek zamilovaných, nepotřebujeme slavit ještě Valentýn. Budu ráda i za váš názor na tento svátek u nás.
Jako studentku umělecké školy, kde máme také jako předmět fotografie, mě trochu pobuřuje jak jsou všude samí "fotografové". Většina z těchto lidí si koupí nějakou luxusní zrcadlovku, nejlépe Canon nebo Nikon. Fotí převážně na automat a nebo se konečně naučí jak nastavit správný čas, clonu, závěrku a ISO a fotí jako borci. Ale převážně znám spoustu lidí za které fotí jejich foťák sám,
Občas, když sedím ve škole v lavici a dívám se na své spolužáky, nevěřím tomu, že je znám už 3 rok. Přijde mi to jako včera, kdy jsem se nervovala u talentových zkoušet a pak rychle běžela zpátky na základní školu oznámit všem "přátelům", tehdy to přátelé byli, jak se mi dařilo. Teď tu sedím s úplně
Jsem toho názoru, že na každém městě či vesnici si člověk musí najít něco, co mu pobyt tam usnadní. Já konečně něco takového nalezla i u nás. Nebyla to ani žádná osoba, ale ani žádná činnost. Bylo to nejkrásnější místo, co jsem kdy viděla. Možná to bylo tím okamžikem, ano, bylo to okamžikem. Prostředím a časem. Ale byla to nádhera.
Představte si, že jdete polem, zahalí vás mlha všude okolo, nevidíte nic ostře, jen v dáli opadané stromy zahalené mlhou a osvícené fialovým nebem plným červánků od zapadajícího slunce. Vaše smysly jsou zostřené, cítíte vůni mlhy, mráz, je to naprosto dokonalá chvíle. Přejete si, aby ta chvíle nikdy neskončila. Bohužel skončila nastávajícím stmíváním. Ale byla to nejkrásnější půl hodinová chvíle, co jsem kdy zažila.